Auta Zajímavosti

Třetí generace Škody Octavia po 200 000 km

single-image

Vzali jsme Škodu Octavii třetí generace, s nájezdem okolo 210 000 km a najeli jsme s ní přes dalších 30 000 km. Jak se s tím poprala?

Tento námi zkoušený kousek byl do provozu uveden v roce 2014. Jedná se o jednu z úplně prvních sérií “trojkových” Octavií, dnes suverénně nejpoužívanějšího modelu vozu na českém trhu.
Vyznačuje se neLED předními světlomety, nechromovanými lemy okolo bočních okének, plechovými disky se slušivými pokličkami, 77 kW TDI motorem a pětistupňovou manuální převodovkou.

Co to má ve vínku?
Výbava není úplně základní, zároveň ale ani “v plné palbě”. Auto disponuje tempomatem, vyhřívanými sedadly, dotykovým LCD infotainmentem, parkovacími senzory, nebo ovládáním radia a palubního počítače na volantu.
Pro fajnšmekry mohu dodat, že vůz již oplývá USB zdířkou pro poslech hudby ve formátu mp3. Pravou ruku si můžete pohodlně položit na loketní opěrku a nevyvede vás z míry ani delší cesta.

Láska na první pohled?
První dojem při zkušební jízdě byl ten, že je auto jako nové. Pokud se vám někdo snaží vnutit svou zachovalou dvojkovou “ovci ve vůni” s krásným nájezdem do 150 tisíc kilometrů, a všechny ručně ovládané prvky jako je ovladač světel, volant, nebo řadící páka, jsou notně ošoupané, nevěřte mu ani slovo.

První jízda nám tento pocit nezkazila. Na první dobrou žádný viditelný ani cítitelný problém. Auto bylo pravidelně servisováno a tak nejevilo známky potíží. Po přímém porovnání s úplně novou Octavií takřka vyparkovanou z výrobní linky se dalo poznat, že nová je přecejenom celá tužší. Nepůsobí zde známky běžných vůlí způsobených opotřebením. Pokud nás placebo efekt z nové Octavie nemátl, tak měla při stejné motoráži i svižnější “odpich”. Otázka, zda to také nebylo modernější šestistupňovou převodovkou.

Jak jsme jezdili?
Pro co největší nájezd v krátkém čase jsme museli jezdit opravdu hodně. Tedy každý den se najelo průměrně okolo 170 km a celé testovací období trvalo přesně půl roku. S autem bylo ježděno jak po městě, v zácpách, po krátkých vzdálenostech, tak zároveň značné dálky, často dálnice, rychlostní silnice, ale i skrz vesnice, serpentýny a náročnější povrch.

Prakticky jsme nasimulovali provoz “služebáku”, kterým byl vůz i před zapůjčením. Proto se pyšnil už po pěti letech takovým nájezdem.

Projeli jsme křížem krážem několikrát Českou republiku, včetně Moravy. Udělali jsme si výlet přes Rakousko do v čechách oblíbených italských lokací i dále. O tom ale jindy. Auto bylo namáháno jednou, až pěti osobami a občas i dítětem.

Je to nezmar?
Námi vybraný kousek měl již hotovou povinnou výměnu rozvodů, takže jsme pro začátek udělali pouze olej a filtry, ať máme jasno a je to v naší režii. Shodou okolností se i palubní počítač dožadoval v blízké době výměny, takže tato volba byla jasná.
Zároveň to byl poslední interval který vyžadoval výměnu po 25 tisících. Pak už jsme museli měnit olej po pouhých 15 tisících a byli jsme k tomu v testovací době počítačem přemluveni ještě dvakrát.

Po 5000 km
Ke všemu štěstí nás stihla překvapit cihla padající z protijedoucího náklaďáku. Cihlu jsme stihli přesně v momentě kdy byla cca 30 cm nad zemí, takže se ani nedotkla nárazníku a rovnou prorazila mřížku spoileru a spolu s ní zároveň chladič vody, oleje a turba.
Tuto opravu ale nebudeme řadit mezi bolístky auta, tady v tom byla naše “ovečka” nevinně.

V servise nám řekli ještě, že bude v budoucnu třeba řešit kompresor klimatizace, levé přední ložisko a pravý přední tlumič. Bereme na vědomí, budeme řešit až se to fakt ozve.

Po 20 000 km
Máme za sebou už druhou výměnu oleje, cihlu, a kontrolu vozu před výletem do zahraničí. Na té nám řekli, že je všechno OK, připomněli nám tlumič, nevšimli si ložiska a verdikt o stavu brzd zněl 40/30 v procentech ve prospěch předních kol. Vozidlo nás dopravilo všude bez problémů. Projeli jsme Alpy, kde byla trochu zima, italské pobřeží, kde bylo trochu vedro a nakoukli jsme do Benátek, kde nás trochu překvapila obsluha garáží.
Museli jsme odevzdat klíč od auta, a asertivní ital nám vůz otočil zadkem ke zdi a nechal odemčené. Všechna auta byla odemčená a jejich klíčky se vždy rozhlížely skrz čelní sklo.
Štěstí, že jsme před výletem vyndali z auta všechny střelné zbraně a zbavili se těla v nákladovém prostoru. 🙂 Cesta domů proběhla až na jednu rakouskou pokutu, v ceně výměny oleje i s filtry, v pořádku.

Po třicítce
Po dosažení cíle, tedy cca 242 tisíc kilometrů, nám auto občas zahlásí chybu tempomatu. Tato chyba se dá lehce opravit jednoduchou “ajťáckou” fintou – vypnout a zapnout motor.
V dopravní zácpě se ve vysokých teplotách občas objeví hláška “zkontrolujte stav chladicí kapaliny”, což je při kontrole pouhým okem v pořádku a po vyfoukání plynulou jízdou, nebo krátkým odpočinkem se i tato hláška sama spraví. Jedno přední parkovací čidlo je po srážce s dřevěnou přepravkou trochu citlivější a “hudruje” občas daleko dříve, než by mělo. Jinak se za celou dobu musela vyměnit jedna žárovka a nakonec po této porci kilometrů dodělaly zadní brzdy. Po výměně jsme byli ještě upozorněni, že přední tlumič už je takřka po smrti, a začínají vytékat i ty zadní. Takže tahle investice se blíží.

Špatná a dobrá zpráva
Kterou chcete první? Mno… Auto s tímto motorem opravdu nepatří mezi závoďáky. Můžete to pocítit když jedete po okresce, před vámi náklaďák se smrtí v očích a šedesátkou na tachometru a vy si při rozdvojení pruhu do kopce stihnete přečíst 2 knihy, dát si kávu a ještě zavolat manželce, než se octnete před ním. Ne. Zas tak hrozné to není. Nicméně na trojku se do toho Niky Laudy malinko i vcítíte. 🙂

Ale to mi tak připomnělo, že auto se bez sebemenších problémů spojí se smartphonem a pouští si z něj jak multimédia, tak bez problémů telefonuje. Přenos hlasu je celkem kvalitní, takže manželka bude dozajista nadšená 🙂

Závěrem
Po tomto solidním nájezdu, který někdo odjede až za 3 roky, bychom mohli uznat, že opravy byly pouze rázu běžné údržby a neminuly by ani ostatní značky.

Auto tohoto ročníku s nájezdem podobným jako u daleko staršího vozu, pořád působí poměrně moderně a nově. Pokud bych spolujezdci nájezd neprozradil, pravděpodobně by ho vůbec neodhadl. V tomto směru tedy mohu hodnotit velice kladně.

Motoricky auto nebylo vůbec špatné, ačkoliv v tak častém provozu a v těchto číslech nám už trochu užíralo olej.
Brzdy, tlumiče a ložisko počítáme do spotřebního zboží.

Elektronika, pohodlí a vybavení vozu mohu řadit k těm výrazně nadprůměrným v dané kategorii. Cenovka při 211 tisících kilometrech byla něco okolo 200 tisíc korun, což je na trhu dnes adekvátní.

Mohlo by se vám líbit