Fiat Uno

Začátkem osmdesátých let přestával být Fiat 127 dostačující, a protože se Fiat nechtěl své pozice mezi malými auty vzdát, tak dosadil nového nástupce této třídy. Tím se stal moderní Fiat Uno. Uno mělo své kvality a dodnes by se dalo říci, že patří mezi legendy.

Fiat Uno se poprvé ukázal světu 20. ledna 1983 ne poměrně neobvyklém místě – americká mys Carneval. Avšak v USA se nikdy neprodával. Uno měl i několik odvozených variant. Sedan pod názvem Duna nebo kombík Elba. Po modernizaci přibilo ještě užitkové vozidlo Fiorino.

Hranaté Uno má svůj design od Giugiarova studia ItalDesign jenž byl u zákazníků žádaný. Byl zodpovědný třeba za vozy Fiat Panda 1980, VW Passat 1973, VW Golf 1974, Lancia Delta 1979, atd.). Auto bylo koncipováno jako tří nebo pětidveřový hatchback. Výsledkem po čtyřech letech plánování, bylo malé a poměrně prostorné auto, které již mělo nové logo s pěti šikmými čárami. Prvním vozem, jenž mělo nové logo bylo o rok dříve Ritmo. První model byl k dostání se třemi stupni výbavy, a to: Base, S a ES. Stejnou číslovku bychom našli i pod kapotou. A to tedy tři benzínové motory s označením 45, 55 a 70. Což udávalo, kolik koní motor měl. Toto trio pak doplnil ještě dieselový motor se slabým výkonem 33 kW (44 koní), alespoň však s nízkou spotřebou. Pohon byl na přední kola se čtyř nebo pětistupňovými převodovkami.

Uno mělo po stranách masky poměrně velká světla, která však stejně jako u Tipa (a pravděpodobně i u ostatních italských aut), spíše mžourala, než svítila. Charakteristickým prvkem u starších modelů byla uvnitř schovaná klika za hranou dveří. Tento malý a poměrně hranatý “fiátek” překvapivě disponoval dostatkem prostoru uvnitř vozu. Jak v předních, tak i na zadních sedadlech.

Zato interiér působil poměrně stroze a jednoduše. Pod volantem bychom našli pouze jednu páčku pro blikačky. Obohatit se to mohlo pouze příplatkovou výbavou (otáčkoměr, výklopná zadní okénka). Uno bylo dlouhé 3,64m a ani u třídveřové verze nebyl přístup nejhorší. Díky tenkým sloupkům byl vůz prosklený a byl z něj parádní výhled. Objem kufru činil 225 litrů a při sklopení zadních sedadel se dal zvětšit na 968 litrů.

Ne bezdůvodně tedy evropští novináři ocenili Fiat Uno titulem auto roku 1984. Porazil dokonce Peugeot 205 či Volkswagen Golf druhé generace. To se odrazilo i na prodejních číslech. Fiat je pomalu ani nestíhal vyrábět. V témže roce začala dokonce výroba v Brazílii. Tam měla Una odlišnou kapotu motoru, jenž zasahovala do boků karoserie. Roku 1985 byl uveden nový litrový motor FIRE, který měl výkon 45 koní a nahradil poněkud dýchavičnou devítistovku. Od ní se lišil nižší spotřebu. Model Uno 55 vystřídala verze 60 s výkonem 43 kW. S tím v Itálii přibily nové stupně výbavy – ES a SL. To však ještě nebylo vše. Asi nejzajímavější novinkou byl model Turbo i.e. s třináctistovkou o výkonu 77 kW, který vážil pouhých 850 kg. Na základě těchto faktoru, byla maximální rychlost 210 km/h, což mu mohla spousta aut jen závidět. Od roku 1986 se turbo dostalo i dieselových motorů s objemem 1367 cm 3 o výkonu 52 kW.

V roce 1988 slavila automobilka úspěch. Byla překonána hranice výroby tří milionů kusů. Na základě toho přišla na scénu nová, modernizovanější verze, aby si udržela stálý zájem zákazníků a vysoká prodejní čísla. Tvar byl více aerodynamičtější a Uno svým vzhledem připomínalo trochu většího kolegu Tipo. Záď se zakulatila a nová přístrojová deska byla výrazně kvalitnější. U nás se pro něj vžil název Uno Logo. Uno 60 dostalo modernější motory Fire z Typa. Šlo verzi 1,1 s 42 kW s ještě silnější 1,4 s výkonem 53 kW. Verze s turbem navíc posílili na 118 koní (87 kW).

Uno se vyrábělo do roku 1995 a poslední dva roky s ním zároveň běžela první generace Fiat Punto. V Evropě se vyrobilo přes 6 200 000 aut. I přesto výroba běžela dál. V Polsku továrna produkovala auta do roku 2002. Hlavní výrobu však převzala Brazílie a Argentina, kde Uno prošlo spoustou vzhledových modifikací a stále se vyráběly i odvozené modely (např. Fiat Duno, apod.). Nové verze se z Jižní Ameriky do Evropy nedováželi. A poslední hranatý model jim tam sjel z výrobní linku až v roce 2013 v počtu 3,7 miliony kusů.