Historie Škody 105 a 120

Mladší generace už nebudou vědět, o čem píšu, ale z nás ostatních – kdo by to neznal? V zimě půl hodiny nastartovaná před barákem, na dovolenou jedině s taženým přívěsem a takto specifické aroma mělo málokteré auto. Škoda 105 a 120.

Pro západní trh to bylo laciné auto, které nikdo extrémně neoslvoval, ale zároveň byly nejednou pochváleny jak jízdní vlastnosti a spolehlivost, tak padala slova hanby.

V roce 1986 se dokonce dostala do legendárního britského pořadu Top Gear.

Nové hranaté modely měly nahrazovat po roce 1976 starší škodovky 100 a 110, tedy legendární eMBéčka, o která zejména v exportu pomalu mizel zájem. Na novou koncepci vozů s motorem vpředu jednoduše ve státním podniku AZNP, kde se škodovky vyráběly, nezbyly peníze. Tak se na rychlo vymyslel jako dočasné řešení model 105 a 120. Tato čísla vyjadřují přibližný objem válce. Nikdo asi tehdy úplně nepředpokládal, že bude mít tento model po dlouhá léta naprosto dominantní postavení v tuzemsku a ještě více než deset let bude nejpočetněji zastoupeným registrovaným vozem v ČR.

Novější modely vyráběné po roce 1983, tedy po faceliftu, dostaly do vínku hranatá světla, plastové nárazníky a několik modernizací. Změnila se i šířka celého vozu a rozchod kol.
Od té doby se staršímu modelu “před faceliftem” začalo lidově říkat “užovka”, a novějšímu “eMko”.

Starší modely zdobila kulatá světla, nebo chromované nárazníky. V nejlevnější variantě měla vzadu pevná okénka, nebo “poutka” na místo dveřních madel.

Nejnižší řady nosily označení S a přes výbavové mezistupně stupně SP, L, GL, LE, LS, LX jim kralovalo nejluxusnější GLS. Nový hranatější desig měl nejen praktické výhody pro výrobu, ale také se u škodovky začala řešit pasivní bezpečnost a deformační zóny. Zavazadlový prostor nebyl díky umístění vpředu úplně velkého formátu. Víko “kufru” se otevíralo do strany, což mělo v zemích, kde se jezdí vpravo docela výhodu. Pod prostorem na zavazadla byla umístěna také rezerva, která doplňovala bezpečnostní systém vůči čelním nárazům.

Cenovky se tehdy pohybovaly mezi 56 a 65 tisícemi korun československých. Tedy vzhledem k tehdejšímu průměrnému platu by se to dalo srovnat s dnešními novými Octaviemi. Dnes je však nesrovnatelně širší portfolio možností se zadlužit.

Období, kdy se dala “stodvacítka” sehnat za pár stovek, nebo někdy “za odvoz” už jsou ta tam. Dnes už takto seženete možná nějaký zrezlý a nefunkční vrak, nebo v případě použitelného kousku budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. Ceny ojetin se v Čechách pohybují zhruba mezi 40 až 130 tisíci korun.

Na závěr se můžeme podívat na historický dokument o těchto autech.