Hitlerovy vozy

V posledních letech bylo několik starých hitlerových Mercedesů uvedeno do prodeje za několik milionů dolarů. Staré modely jsou pro sběratele smělou, ale zajímavou investicí, zvláště pokud patřily právě Hitlerovi. V rozhovoru pro The Guardian ředitel muzea klasických automobilů v Moskvě kdysi řekl, že by pro něj Hitlerovo auto bylo jako trofej, stejně jako jeho klobouk, náramek s hákovým křížem a sako, které jsou umístěny v jiném moskevském muzeu. Bylo mu líto, že se mu nikdy nepodařilo získat Hitlerovo auto.

Hitler poprvé dostal auto k dispozici v roce 1920. Zpočátku to bylo auto nyní neznámé značky Selve, ale během roku si mohl koupit svůj první Mercedes, sponzorovaný bohatými přáteli a jeho známým prodejcem automobilů. Když se strana začala rozrůstat, sbírka rostla. V únoru 1925 Hitler koupil auto za tehdy ohromnou částku 26 000 říšských marek. Nakonec vlastnil několik luxusních automobilů Mercedes, ale také terénní vozidlo se šesti koly, které bylo vystaveno v Národním vojenském muzeu v nizozemském Soesterbergu v roce 2020.

Toto auto nebylo vhodné pro běžné použití. Při maximální rychlosti 75 kilometrů za hodinu to bylo příliš pomalé. Byl vyroben pro jízdu v nerovném terénu, a proto byl vhodným dopravním prostředkem, pokud chtěl Hitler například sledovat své jednotky přes Belgii a Československo.

Hitlerův řidič Erich Kempka si vzpomněl na den, kdy poprvé viděl jedno z Hitlerových aut. Byl rok 1932, a ačkoli Hitler ještě nebyl říšským kancléřem, měl k dispozici auta, která byla podle Kempky tak drahá, že je ještě nikdy nic podobného na vlastní oči neviděl. Auto, které jeden den musel řídit z Mnichova do Berlína, bylo pro něj dokonce příliš velké, takže si musel dát na sedadlo přikrývky, aby seděl výš a měl dobrý výhled na silnici. Od 20. let 20. století strana financovala Hitlerova auta, která sám nikdy neřídil. Vždy měl řidiče. Ve dvacátých letech to byl ještě Emile Maurice, ale poté, co upadl v Hitlerovu nemilost, převzal jeho roli právě Kempka.

Dalším řidičem byl Julius Schreck. Nejen, že dokázal dobře řídit, ale byl také velmi zručný v eliminaci komunistů. V počátcích strany se shromáždění často končila rvačkami a Schreck byl také Hitlerovým vášnivým tělesným strážcem. Společně si oba odpykali trest vězení v roce 1923 za pokus o svržení bavorské vlády. Kempka hrál důležitou roli po Hitlerově smrti, kdy musel zajistit benzín, kterým byly mrtvoly Adolfa a Evy Hitler polévány, poté byly zpopelněny.