Úroveň tuzemské výuky řidičů není zrovna valná. Chyby se ale najdou na obou stranách, jak v kvalitě autoškol, tak v přístupu žáků.
Krácená výuka
Velkým nešvarem českých autoškol je především krácení výuky. Konkrétně u řidičské skupiny B základní kurz ze zákona čítá 36 hodin výuky teorie a 28 lekcí praktických jízd (po 45 minutách), v praxi ale tato pravidla některé autoškoly obcházejí a výuku zkracují. Což nikomu neprospěje…
Řidičák na zkoušku
V této souvislosti by mohl řidičský průkaz na zkoušku, který by byl pozitivní v mnoha ohledech. Učil by děti zodpovědnosti, když by vedle sebe vozili někoho známého. Zažili by v praxi jízdní situace, o kterých se učili jen teoreticky. Vyzkoušeli by si díky tomu i jízdu v cizím prostředí, během roku by patrně nejezdili jen někde komína, ale i do neznámých míst. Navíc by zažili různé jízdní podmínky, od deště, po zimu. „Dnes v zimě pravidelně klesá zájem o řidičské kurzy. Žáci se bojí, že na sněhu a ledu zkoušku nedají,“ tvrdí Baumruková s tím, že spoustu žáků autoškoly během výuky zdůrazňuje, že nechtějí jezdit za tmy, za deště nebo na sněhu. Přitom v praxi musejí zvládnout i takovou jízdní situaci.
Jak se tak ukazuje, výuka v tuzemských autoškolách je komplexní problém, k jehož vyřešení bohužel chybí jedna zásadní věc, politická vůle. Řešení je hned několik, bohužel je však nikdo neprosazuje politicky. Není to škoda?
Jaká auta vlastní Leonardo DiCaprio?