Pablo Escobar: „Stříbro nebo olovo“

V současné době se stává poměrně populárním seriál Narcos, který pojednává o jednom z nejbohatších lidí své doby. Řeč je o kolumbijském narkobaronovi Pablu Escobarovi. Detail, který seriál opomněl zmínit je, že Escobar byl i vášnivým závodníkem. Jeho oblíbeným úslovím bylo „plata o plomo“. V překladu „stříbro nebo olovo“. Toto úsloví nepoužíval nadarmo.

Snad každý malý kluk měl rád rychlá auta. A kdo by se nechtěl stát závodníkem? Escobar na tom byl stejně. Navíc ve chvíli kdy se dostal do fáze, že člověk neví co s penězi. A tak si začal plnit své sny z dětství.

Mělo to však malý háček. Kolumbie nebyla zrovna Německem nebo Itálií. Automobilový průmysl zde neměl úplně ideální podmínky. S tím v ruku v ruce šel i motorsport, jenž zde taky úplně nezářil. K závodění sloužilo snad vše, co splňovalo podmínky – „mít čtyři kola a volant“.

Příkladným vozem, jenž byl pro závody velice populární, byl Renault R4. Malý robustní hatchback, který nebyl úplně vrcholem automobilového vývoje. Vystačili si zde s odpružením pomocí torzních tyčí na všech čtyřech kolech. Co však vůz neměl z hlediska kvalit, to dohnal na svém počtu kusů. Takovýchto modelů bylo vskutku hodně. A hlavně, byl levný. Díky tomu vznikla závodní série Copa Renault R4 ve stejné specifikaci všech modelů. Jak jinak.

Těchto závodů se začal účastnit právě i Escobar. Ovšem závodit proti němu bylo s trochou nadsázky, jako soupeření s malým dítětem. Je vám naprosto jasné, že jste lepší a neměli byste nejmenší problém ho porazit, ale vlastně ani nechcete. S tím rozdílem, že dítě vás po závodě alespoň nenechá „zmizet“. Escobar však přese všechno nenechal nic náhodě. Jak by řekl klasik, všechna auta jsou si rovna, přesto některá si jsou rovnější. To co Escobar ztrácel v zatáčkách, dokázal hravě dohnat na rovinkách. O podvádění samozřejmě nemohla být řeč. Přesto nějaký ten obnos dolarů v kapsách těch správných lidí udělal své. Technikům najednou nic zvláštního nepřišlo a vozidlo splňovalo veškeré parametry. No a pro jistotu co nemohlo být pojištěno nadupaným vozem, to si pojistil ještě před závodem.

Jeden z tehdejších závodníků Alvaro Mejia vypověděl, že ho po cestě zastavili policisté a kontrolovali mu veškeré doklady a dokumenty ke kterým měli oprávnění. No a možná i pár k těm co neměli. Alvaro díky zdržení dorazil na závod opravdu jen tak tak. Díky podobným praktikám tak Escobar skončil už po šesti závodech na druhém místě. Naopak pro diváky to byla ovšem úžasná podívaná. Na závody vždy dorazil se čtyřmi závodními speciály, z nichž jeden řídil jeho bratranec. Dále v doprovodu s celým podpůrným týmem, jenž se skládal z cateringu, hostesek a sám nakonec přiletěl vlastním vrtulníkem. Jako hlavní zdroj jeho příjmů uváděla media prodej jízdních kol z druhé ruky, automobilů a nemovitostí. Otázkou je, zda tomu opravdu někdo věřil. Každopádně nikdo nic ověřovat nechtěl.

Někdo jako Escobar se přece nebude zahazovat něčím jako hatchback, a tak si pořídil novější hračku. Šlo o Porsche 911 RSR po Emmersonu Fittipaldim, který se s tímto konkrétním vozem zúčastnil série IROC v roce 1974 a následně prošel pod rukama dalších závodníků. Pablo si jej přestavěl na tehdy kralující Porsche 935 „Flatnose“ včetně polepů Martini. Nějakou dobu s ním závodil po Jižní Americe.

Dlouho to ovšem netrvalo a vyšlo najevo, že jeho financování nespočívá úplně jen v ojetých vozech a kolech. To pro něj znamenalo konec závodní kariéry, s čímž přišel i odchod do ústraní. Escobar to však jen tak lehce nevzdal. Ve světě motosportu zůstal. Sponzoroval například jezdce Ricardo Londona, jenž se účastnil i několika závodů v USA. Tím nejznámějším byl asi dvaceti čtyř hodinový závod v Daytoně. Poté s penězi z narko obchodů sponzoroval tým Londoño – Bridge Racing. S ním se zůčastnil série CanAm s vozem Lola T530, který se umístil v první desítce.

Vrchol jeho snažení byl i pokus o vstup do F1. Tam když už to skoro vypadalo, že je to v kapse, se na poslední chvíli Bernie Ecclestone rozhodl nevydat týmu potřebnou licenci na základě pochybného financování.

Přesto všechno ho většina Kolumbijců zbožňovala. Pablo Esbobar věřil v to, že když někomu nemůže vyhrožovat smrtí, tak vše vyřeší peníze. No a co nevyřeší peníze, vyřeší ještě více peněz. A taková byla i jeho kariéra závodníka. Na druhou stranu, možná díky němu se malý kluci chodili dívat na jeho závodní 911 a na závody si představovat, jaké to asi musí být na Le Mans, když se okolo prožene opravdu nadupaný stroj za doprovodu hřmění a s plameny z výfuku. Po většinu života nebyl Escobar vnímán u Kolumbijců negativně, spíše naopak. To navíc dokazuje i fakt, že na jeho smuteční průvod dorazilo 25 tisíc truchlících.