16. března letošního roku nás opustil ve věku 82 let „praotec“ driftu. Ačkoli jeho jméno nezná každý a je známou osobou spíše pro opravdové znalce či fanoušky, na jeho zásluhách to nic nemění. Řeč je o Kunimitsu Takahashim, který začal při závodění využívat techniku přetáčivého smyku.
Kunimitsu Takahashi se narodil v tokijské prefektuře v Koganei na konci ledna roku 1940. Sklony k motosportu se u něj projevili už během jeho dětství, kdy se sám zvládnul „vrtat“ ve všemožných mopedech a slabších motocyklech. Postupně se však dostal i k silnějším strojům. Už kolem svých osmnácti let během prvního závodu ukázal, co v něm třímá a zvítězil v juniorské kategorii na stroji BSA Gold Star 350. Toto vítězství bylo o to významnější, že se mu podařilo porazit i mnohem zkušenější jezdce na silnějších strojích.
Následující rok stoupl o kategorii výš, kde opět svými výkony exceloval. Díky svému talentu nezůstal bez pozornosti a brzy ho oslovil japonský inženýr a průmyslník Soichira Honda. Ten si ho zvolil do svého nově vznikajícího mezinárodního týmu Honda. Takahashi netrénoval na žádné asfaltové dráze, protože tehdy žádný takový tréninkový okruh pro tyto účely neexistoval. A tak Kunimitsu musel trénovat ve velmi specifických podmínkách. Což se nakonec ukázalo jako značná výhoda. Přeci jen jak praví klasik: těžko na cvičišti…
Svůj první závod pro tovární tým Hondy zajel v roce 1961 na německém Hockenheimu na stroji RC162, kde se stalo opět něco neuvěřitelného. Navzdory minimálním zkušenostem, zde Takahashi zvítězil. A to nebylo všechno. Další vítězství na sebe nenechala dlouho čekat. Následujících úspěchů se dočkal na Velké ceně Španělska a Francie. Díky svým úspěchům se ho začínali ostatní jezdci bát. Oprávněně.
Vše bohužel mělo rychlý konec. Během závodu Tourist Trophy na ostrově Man měl závažnou nehodu s těžkými zraněními. V bezvědomí byl odvezen do nemocnice. Havárii nakonec přežil, ale nesl si hluboké následky a to i ty psychické.
Možná by se dalo čekat, že kariéra v motosportu skončila. Ale opak byl pravdou. Takahashi následující tři roky pomáhal vyvíjet závodní stroje, kde se zároveň přeorientoval na okruhové závody. V této pozici pilota pak zůstal až do roku 1999. Tedy až do neuvěřitelných 59 let.
Změna začala v týmu Prince Motor Company, jenž tehdy patřil pod Nissan. Začátky u tohoto týmu začali pomalu a relativně neslavně. Roli hráli různé poruchy a neočekávané situace a tak se mu nedařilo zvítězit. Přesto však měl svůj originální styl závodění, který podporovala řada fanoušků.
Vše se však zlomilo. Po neslavném startu přesedlal do Nissanu Skyline 2000 GT-R první generace, kde v podstatě neznal konkurenci. Za volantem tohoto vozu vyhrál desítky závodů. A právě v této etapě vznikla i legenda. Během závodění totiž Takahashi nedržel stopu a záměrně se jí vyhýbal. Automobil uváděl v kontrolovaný přetáčivý smyk. Dnes bychom řekli drift. V současnosti tímto způsobem nikdo nezávodí, protože je tento manévr na dnešní dobu pomalý. Jenže v 70. letech nebyly podvozky vozů na tak vyspělé úrovni jako dnes. Avšak výkony motorů se těm dnešním téměř rovnaly. Z toho důvodu byl drift jediným možným způsobem, jak na výjezdu neztrácet opakovanou akcelerací vozu. Ačkoli řada lidí by mohla namítnout, že otcem driftu je Keiichi Tsuchiya alias Drift King, tak právě praotcem tohoto stylu byl Kunimitsu Takahashi, jenž krále inspiroval. Možná to bylo i tím, že spolu častokrát jezdili ve stejném týmu.
Takahashi byl všestranný jezdec a osvědčil se i v jednosedadlových vozech. V roce 1975 se poprvé účastnil seriálu All-Japan Formula 2000 (předchůdce dnešní super formule). V roce 1977 vybojoval druhé místo a ještě téhož roku se účastnil Velké Ceny Japonska formule 1, kde se soukromým monopostem Tyrrell 007 skončil jakožto náhradník bez zkušeností devátý! Tímto však závodění v F1 skončilo.
Největší úspěchy ovšem ještě teprve přišly a to ve sportovních vozech v serii All-Japan Sports Prototype s vozem Porsche 962 od Nova Engineering kde získal v letech 1985-87 tři po sobě jdoucí tituly. V roce 1989 pak přidal ještě čtvrtý.
Jako pravidelný účastník působil i na závodech 24 hodin Le Mans, kde závodil v letech 1986-1990. Jeho nejlepším úspěchem bylo deváté místo, přičemž v předchozích závodech ani nedojel.
Svoji profesionální kariéru definitivně ukončil v roce 1999. Jeho život plný adrenalinu ve finále ukončilo nádorové onemocnění lymfatického systému.
Vznik automobilky Mercedes-Benz