Zajímavosti

Robert Opron – legenda automobilového designu

single-image

Ačkoli se Robert Opron stal legendou mezi designery v automobilovém průmyslu, znát ho bude nejspíše jen opravdu fanoušek nebo znalec. Opron se stal jedním z hlavních představitelů francouzké avantgardní tvorby designu.

Narodil se 22. února 1932 v severní části Francie v Amiens. Jeho otec sloužil v armádě, a proto se rodina musela často stěhovat. Značnou část dětství proto prožil v Africe. V Alžírsku, Mali nebo i v Pobřeží slonoviny. Při návratu do Francie zatoužil stát se umělcem, a proto začal docházet na hodiny architektury, sochařství a malby na škole v Amiens. Po čase se však chtěl rozvíjet více, a proto vyrazil za studiem do Paříže. Do cesty mu však vstoupila tuberkulóza a studium přerušila, z důvodu dlouhého pobytu v sanatoriu.

Po zdlouhavém zotavování se Opron pustil za první prací. Nebylo to však nic designerského, jak bychom čekali, ale práce v cukrovaru, kde pracoval dva roky. Odtud přesídlil do továrny v Toulonu a odtud konečně do automobilky Simca, která jako první z evropských společností měla vlastní designerské studio. Zde se Opronovi dařilo a předvedl se jako zdatný designer, díky futuristickému konceptu atomového Fulguru. Ten v sobě nesl již dávný obdiv k americkým vozům, ale i snahu postavit se tehdejší špičce.

Spolupráce zde však netrvala dlouho. V roce 1960 se stal obětí škrtů v rozpočtu a byl tedy propuštěn. Aby se situace ještě více zkomplikovala, tak aby mohl dostat odstupné, musel podepsat, že nějakou dobu nebude pracovat pro konkurenci. Bylo to z důvodu, aby nemohl jinde vyzradit plány a záměry automobilky Simca. Nedalo se nic dělat, Opron tak nastoupil do společnosti Arthur Martin, která se zabývala koupelnovými doplňky a dalšími věcmi pro domácnost. Zde se dokázal vypracovat na vedoucího designu, přesto zde však nezůstal věčně. Osudovým se mu stal inzerát v novinách Le Figaro. V něm stálo, že velká průmyslová společnost hledá designéra s prokazatelnými zkušenostmi a kreativitou.

Opron tedy zkusil štěstí a za pár dní dostal pozvánku do Citroenu, kde měl mít osobní pohovor s šéfdesignerem Flaminiem Bertonim, jenž platil za jednoho z nejvýznamnějších designerů své doby. Přeci jen to byl člověk, co stál za slavným modelem Citroenu DS.

Nechybělo málo, a Opron nemusel pro Citroen nikdy pracovat. Bertoni totiž nejspíš na mladšího designera zapomněl. Nejen, že na smluvenou schůzku přišel pozdě, ale dokonce neměl ani tušení, nač tam Opron je. Návrhy, které měl před sebou na stole pak dokonce přímo shodil ze stolu, se slovy, že nestojí za nic. Opron šokován tím co viděl, řekl Bertonimu, ať návrhy zvedne. Bertoni překvapivě poslechl a se smíchem dodal „Zajímáte mě“. Jenže podobný zájem však po takovém chování nebyl na druhé straně. Opron jen řekl „To je možné, ale vy mě ne“. Po Takovém jednání odešel rozhodnut, že s někým takovým pracovat nebude. Přese všechno však nakonec Opron o tři týdny později podepsal spolupráci a s Bertonim se stali přáteli. Bertoni byl jeho učitel dva roky až do své smrti v roce 1964.

Opron se stal po Bertoniho smrti novým šéfdesignerem. Jeho prvním úkolem bylo modernizace modelu DS. Do nového vzhledu přidal Opron integrované světlomety zakryté sklem, díky čemuž moderní výraz ještě o něco posunul, a navíc zlepšil i aerodynamiku.

Jeho sólovým projektem, kterým zazářil se stal model SM kategorie Gran Turisimo, jenž si Opron vydupal oproti malému sportovnímu vozu. Podle Opronových slov, měl tento model posunout Citroen mezi exklusivní vozy. Navíc s pomocí motoru od Maserati. Dnes tento model (SM -> Sa Majesté -> Jeho veličenstvo) s aerodynamickými liniemi, nezvykle proskleným zadním sklem a šesticí světlometů, patří k těm nejpřevratnějším s designově nejpropracovanějším počinům z veškeré francouzské tvorby. A to navzdory tomu, že Opron stál i za dalšími významnými modely. A to model GS, který se stal Autem roku 1977 a CX (též Auto roku 1975).

Přese všechno, Citroenu se po stránce ekonomické přestávalo dařit, což vedlo k odkupu Fiatem a posléze Peugeotem, pod který spadá tato automobilka dodnes. Opron dosáhl takového věhlasu, až se o něj ostatní značky přetahovali. Vítězem se stala automobilka Renault, pro který tento designer pracoval dalších 11 let.

Na rozdíl od Citroenu, to v Renaultu fungovalo jinak. Opron byl nucen pracovat s externími designery. Například Giurgiaro nebo Gandini. Jedním z prvních projektů v nové práci byl facelift vozu Alpine A310, po němž následovalo trochu zapomenuté kupé Renault Fuego. Rozporuplného přijetí se dočkal design vozu Renault 9, který všemu navzdory získal titul Auto roku 1982. A asi nejlepšího přijetí se dočkal Renault 25, o kterém se v tehdejším tisku psalo, že připomíná slavné Citroeny.

V roce 1985 přesídlil do Itálie z důvodu personálního neklidu v Renaultu. Zde začal pracovat pro Fiat a se svou manželkou se odstěhoval na předměstí Turína. Ani zde to neměl nejlehčí. Musel řešit interní záležitosti. Zde se totiž o jakoukoli designerskou zakázku strhl mezi designerskými studiemi, nelítostný souboj.

Prvním počinem pod značkou Fiat byl projekt ES 30. Ten později vstoupil do povědomí jako model Alfa Romeo SZ. Tato Alfa byla poněkud jiná a poněkud hranatá. Díky svým křivkám získala přesdívku Il Mostro, čili Monstrum.

Ještě než odešel Opron do důchodu, založil v roce 1991 vlastní designerské studio, které sídlilo jižně od Paříže ve Verriesle-Buisson. Zde se mohl Opron konečně volně projevit. Vznikla spousta návrhů všemožných jídních prostředků, například zemědělské stroje, autobusy a spousta dalšího.

Robert Opron nás opustil na konci března letošního roku 2021 na následky Covidu 19. Zemřel ve věku 89 let.

Mohlo by se vám líbit