Příběh Alexe Zanardiho je naprosto neskutečný a výjimečný. Když při havárii přišel o obě nohy, uběhly pouze dva roky, než usedl znovu do závodního vozu. Díky svému úrazu se začal věnovat také handbiku, tedy ručně ovládanému kolu, na kterém vyhrál paralympiádu v Londýně a Riu.
15. září 2001 si Alex jel pro další ze svých vítězství, když posledních 13 kol před koncem ztratil kontrolu nad svým vozem a havaroval. V důsledku nehody přisel o obě nohy. Pro ostatní by to byl konec kariéry, ale pro Alexe to byl začátek něčeho nového a zapsal se tak do nesmazatelné historie motorsportu.
Jeho příběh začal v Bologně v roce 1966, kde už od dětství vyzařoval neskutečnou dravostí a soutěživostí. Z koleček od popelnic, starých vyhozených trubek a ze všeho co mu přišlo pod ruku si Alex stavěl svoje první motokáry. Ve 13 letech přichází k prvním opravdovým závodům a v průběhu deseti let se dostal do italské série Formule 3. Díky svému obrovskému talentu a nemalém úsilí se dostal až do Formule 1, kde jezdil v letech 1991 až 1994 za týmy jako Jordan, Minardi, Benetton a Lotus. Velký zajímavostí je že Alex byl rychlými koly tak fascinován i přes to, že jeho sestra zemřela právě při autonehodě.
Zanardiovi se ale ve Formuli 1 moc nedařilo. Slibnou sezonu 1993 mu zhatil jeden nepozorný řidič, když mu pochroumal nohu. Ale i přes zlámaný kůstky na levém chodidle se Alex pustil do závodu. A aby toho nebylo málo tak při tréninku na Velkou cenu Belgie havaroval a způsobil si tak otřes mozku který ho na delší dobu vyřadil ze soutěže. Bohužel ani v roce 1994 se nedokázal vrátit v potřebné formě a jeho sezona neodpovídala jeho schopnostem, proto musel v královně motorsportu skončit.
V roce 1996 dostal Zanardi místo u špičkového týmu IndyCar a ukázal že na to ještě má. V prvním závodě jako nováček dojel celkově třetí a v následujících ročnících 1997 a 1998 už vyhrál titul a upsal se tak znovu týmu Formule 1. Bohužel ani druhá šance nevyšla a Zenardi se v roce 2001 vrací do závodů CART v týmu Morrise Nunna s podporou Hondy, ta byla tak unešená jeho výkony že postavila limitovanou edici modelu NSX, které neslo jeho jméno.
Alex byl velkým miláčkem publika, jeho nejoblíbenějším kouskem bylo masivní pálení pneumatik po vítězném závodě a fanoušci ho milovali. Bohužel oslavným závodem neskončila jízda CART American Memorial 500 v Německu, kdy Zanardi ztratil kontrolu nad svým vozem a havaroval. Následoval okamžitý převoz do nemocnice, kdy ho museli po cestě třikrát oživovat a poté podstoupil složitou operaci, která mu zachránila život. Bohužel mu ale museli amputovat obě nohy nad koleny. Alexův pozitivní pohled na svět mu však pomohl k rychlému uzdravení, během rekonvalescence pracoval tým odborníků na protézách, které by mu umožnili znovu závodit. Tento celý životní proces trval pouhé dva roky a jako první absolvoval zbývajících třináct kol, které nedokončil kvůli nehodě v německém Lausitzringu. V letech 2003 až 2009 už startoval za italsko-španělský tým BMW a se svým speciálně upraveným vozem získal čtyři vítězství.
Pro svůj handicap se nenechal odradit ani od svých zájmů. Od mala byl Alex vášnivím cyklistou, a proto po svém zranění začal stále více trénovat na handbiku. A jeho úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Největší pozornost na sebe strhnul při vystoupení na paralympiádě v Londýně a Riu – odkud si přivezl tři zlaté a dvě stříbrné medaile.
Zanardi si prošel v roce 2020 dalším peklem, a to, když se smrti znovu podíval do tváře. Při závodě na handbiku ztratil kontrolu a vjel přímo pod kola nákladního automobilu. Lékaři mu nedávali velké šance na přežití, a pokud tu byla jen malá naděje, měl mít omezenou hybnost, neměl slyšet a ani vidět. Jenže Zanardi ukázal opět, že je to železný muž s plastovými nohami. Dodnes se ještě léčí ze zranění, které mu kamion napáchal, nicméně nejen že vidí a slyší ale dokonce se i hýbe.
Historie značky Ferrari