Pozor! Děti!

Školní rok je v plném proudu a pro naše ratolesti to může znamenat první zkušenost se silničním provozem při samostatné výpravě za výukou. V případě, že jsou odkázáni sami na sebe, tak to může pro ně být i stresující zážitek.

Strach z takové cesty však nemusí mít pouze dítě, ale i jeho rodiče. Zvláště, pokud je dítě odkázáno samo na sebe. Proto je dobré tuto trasu se školáčkem předem projít ještě před začátkem školního roku. Vůbec neuškodí tuto cestu vyzkoušet i vícekrát tam a zase zpět. Je potřeba mít na mysli, že nejkratší cesta zároveň neznamená i ta nejbezpečnější. Nástrahy se můžou vyskytnout všelijaké. Od rušné komunikace bez přechodu pro chodce, tak i přechod, který není řízen semaforem. Navíc se můžou najít i překážky, které dospělí třeba vůbec nevnímají.

Při procházení je důležité vše důkladně vysvětlit a vůbec neuškodí, když je komunikace oboustranná, třeba i to, aby se dítě zeptalo samo. Říct si kudy jít, kde lze přecházet, na co si dát pozor, kde se rozhlédnout, apod. U výhledu do vozovky se ještě zastavíme. Protože to, že dospělí vidí a mají dobrý přehled, tak to neznamená, že dobře vidí i vaše ratolest. V éře populárních SUV, ale jakéhokoli jiného vozu, to může být značná překážka pro dítě. Přeci jen je menší, a přes parkující auta ne vždy dobře vidí.

Nemělo by se ani opomínat na to, aby takového prvňáčka dobře viděl i řidič. Lze to dobře podpořit výrazně barevným oblečením. V tomto ohledu je ale potřeba brát v potaz podzimní nebo zimní počasí. Kdy deště, mlhy, zatažené počasí, vánice anebo i brzká tma může minimalizovat tuto výhodu. Ničemu tedy neuškodí vybavit dítě nějakým reflexním prvkem. Ať už v podobě nějaké menší reflexní klíčenky nebo oblečení či batoh opatřený již takovým reflexním pruhem.

Zapomenout by se nemělo ani na bezpečné vystupovaní či nastupování. A to ať už jde o autobus, tramvaj nebo metro. Pro tyto řidiče jsou děti malé a přecházet hned před autobusem též není nejlepší nápad. I v případě, že povezete dítě do školy autem, lze dbát na to, aby dítě vystupovalo na té straně, na které je chodník. Nelze opomenout ani základní bezpečnost v podobě dětské autosedačky, kterou je nutno použít, i kdyby to byla sebekratší vzdálenost. Stát se může opravdu cokoli.

Mále děti nejsou automaticky zmenšenou verzí dospělých a ne všechno tak vyhodnotí, jako dospělí. Ani řidič by neměl v případě, že narazí na dítě na vozovce, vyhodnocovat situaci podle sebe. Děti ve věku osmi let odhadují totiž mnohem hůře vzdálenost přibližujících se vozů a to samé platí i pro jejich rychlost. Děti reagují dvakrát pomaleji než dospělí a často jednají zkratkovitě či neadekvátně k dané situaci. Nic se nemění ani u starších dětí. Dítě třeba ve věku 11 let může být v provozu nevyzpytatelné. Zkrátka děti jednají a též přemýšlí jinak než dospělí…