Tatra 148

Snad málokdo by neznal legendární Tatru 148 kopřivnické automobilky, která má na svědomí nejen tuto legendu. Kde, kdo jsme měli doma jednostrannou sklápěcí tatrovku v oranžové barvě, s kterou jsme se jako malý vyřádili. Navíc do dneška jsou stále k vidění v pracovním zápřahu. Ať už na českých silnicích, polích, staveništích, ale i třeba u sborů dobrovolných hasičů.

Důvod není ve finančním nedostatku, ale o tom, že kde jiný náklaďáky končí, tatra začíná. Důkazem budiž i to, že tatra se jen tak nepřevrátí. Many, mercedesy či iveca mají tuhé nápravy, které se zkříží a zapříčiní, že se celý vůz nakloní. Vysoko umístěný rám s korbou, nákladem a kabinou, rapidně snižují maximální boční náklon. Proto svého času řidiči tatrovek nemohli uvěřit tomu, jak snadno lze, ,západní,, náklaďáky převrátit na bok. Tatra měla nižší těžiště a v terénu se tak nekymácela.

První vůz této značky vyjel z výrobní linky v roce 1919 a svůj název nesl podle slovenských Vysokých Tater. Počátky této značky však sahají mnohem dál, a to až do roku 1850. Zakladatelem byl tehdy Ignác Šustala, který s pomocí dvou tovaryšů, vyráběli kočáry. Asi první velkou legendou mezi nákladními vozy, byl model Tatra 111. Její výroba začala v roce 1942 a skončila až v roce 1962. Jejím nástupcem se stal téže slavný model Tatra 138. Ten byl představen v roce 1956. Jejím evolučním nástupcem se stala modelová řada 148. Prototyp tohoto modelu byl poprvé představen na strojírenském veletrhu v Brně v září roku 1968. V nadcházejícím roce vznikla ověřovací série a její sériová produkce se pak už rozběhla v roce 1972. Výroba trvalo až do roku 1982 a bylo vyrobeno 113 647 kusů. Z toho 63 700 kusů bylo exportováno do 43 států pěti kontinentů. Avšak nejvíce kusů z nich odebral bývalí Sovětský svaz.

Kabina vozu se příliš nezměnila a vycházela z předchozího modelu 138, na jehož vývoji a návrhu se podílel jeden ze zakladatelů designu v Československu – Zdeněk Kovář. U modelu 148 bylo cílem ještě více zlepšit výkon a spolehlivost. Samozřejmostí byla konstrukce podvozku s centrální nosnou rourou a výklopnými nápravami, díky čemuž tatra disponovala vynikajícími výsledky v terénu.
Pomocí pětistupňové převodovky, byla poháněna všechna kola. U této modelové řady to bylo v konfiguraci 6×6, popřípadě existovala i varianta 4×4.

Tatra 148, stejně jako u jejího předchůdce, se vyráběla v nemalém počtu provedení. Jednostranné, ale i trojstranné sklápěče, civilní a vojenské valníky, vojenské nástavby, autojeřáby či autobagry, vojenské a civilní cisterny, hasičské nástavby, ať šlo o cisterny, žebříky nebo vysokozdvižné plošiny, tahače, vrtné soupravy, domíchávače atd. Asi nejpopulárnějším příkladem této tatry je třínápravový jednostranný tahač S1 v oranžové barvě. Mezi nejrozšířenější verzi pak patřil sklápěč S3. U většiny verzí pak byla maximální rychlost uváděna 70-75 km/h. Tatra 148 s hasičskou nástavbou CAS32 z THZ Vysoké Mýto, která byla montována i na předchozí model, se též stala všudy přítomnou legendou, a jež je k nalezení u spousty sborů do dnes. Tato cisternová stříkačka mohla vyrazit k požáru s 6000 litry vody a 600 litry pěnidla.

Tento model tatrovky byl použit i při řadě československých expedic. Její oblibu dokazuje i to, že se stala vzorem pro rozšířenou dětskou hračku z 80. let 20 století, jejíž výrobu obnovila
v roce 2014 firma Dino.