Ve sci-fi filmech z dětství jsme mohli vídat autonomní vozítka, nebo létající taxíky. Oproti filmovým přelohám často se zpožděním, ale přece se obojího nakonec možná dočkáme. Autonomní létající taxíky, tedy drony, to budou mít možná o něco snažší, protože jim nebudou vadit překážky na silnici, prostě si povyletí výš. U aut je to ale něco jiného a výrobci si tuto vizi zuby nehty nenechají vzít.
Příkladem může být taková Tesla, která předčasně svůj skoro autonomní systém vidí v kolonce „plně autonomní“, realita to ale nevidí stejně. Spoléhat na autonomní řízení tesly je minimálně i životu nebezpečné. Naopak se začíná zdát, že dál je v tomto směru i vývoj automobilky Mercedes, kde ale zatím chybí potřebná legislativa a také trochu více reálných zkušeností.
Úroveň 0 – žádná automatizace
Do této kategorie spadají skoro všechna dosud vyráběná auta. Tedy ta, která vám do řízení nijak nezasahují, maximálně vyšle nějaké upozornění. Tato upozornění se mohou týkat třeba hlídání mrtvého úhlu, varování při překročení maximální rychlosti nebo vrcholně i signalizací vyjetí z jízdního pruhu.
Úroveň 1 – aktivní podpora řízení
Do této kategorie patří vozy, jež už díky vyspělé elektronice dokážou aktivně zasahovat do řízení avšak kontrola nad vozem je stále plně v rukou řidiče. Příkladem může být třeba adaptivní tempomat či systém nouzového brždění. Do této kategorie už zapadá vysoké procento nejnovějších aut.
Úroveň 2 – částečná automatizace
Automobil s částečnou automatizací dokáže již některé činnosti pokrýt zcela sám pouze s kontrolou řidiče. Konkrétně jsou to vozy, které umí třeba samy zaparkovat podélně do řady aut nebo asistent jízdy v dopravní zácpě, kdy si vůz hlídá pruh a auto před sebou, auta vedle sebe a patrně i to za sebou. Stále je ale potřeba trochu bdělosti. I když už se pomáhají mazat drobné nepozornosti při řízení.
Úrověň 3 – podmíněná automatizace
Auto dokáže plně převzít kontrolu nad řízením. Hlídat si provoz kolem sebe, jízdní pruh, rychlost, překážky, zrychlování a brždění. Sem by také spravedlivě mohla patřit zmíněná Tesla, ale mimo ni také nejnovější Audi A8 a Mercedes třídy S. Tento systém je vhodný spíše na dálnice a na jednodušší úseky. Doporučujeme zatím na něj plně nespoléhat a kontrolovat průběh provozu.
Úroveň 4 – vysoká automatizace
V podstatě se jedná o kompletně dořešenou úroveň 3, kdy auto pomocí všemožných čidel, vysoce přesné GPS a internetovému připojení dokáže řídit samo všude ale stále lze použít i volant a pedály. Auto dokonce v extrémních podmínkách může vyzvat řidiče k převzetí kontroly a v opačném případě bezpečně nouzově zastavit. Jednalo by se hypoteticky o situace, kdy je opravdu nepřehledné počasí, polní cesty a podobně. Dá se říci, že některé modely by měly být na tento stupeň již připraveny, ale chybí ještě zásadní legislativa. Ta než bude, tak v redakci začneme snad věřit, že systémy autonomního řízení budou na potřebnou úroveň již dostatečně vyzrálé a otestované.
Úroveň 5 – plná automatizace
Toto je stupeň vize budoucnosti, kdy bude na základě objednávky přes mobilní aplikace možnost přivolat plně autonomní vozítko bez možnosti zasahovat do jeho řízení. Takový vůz vás při troše štěstí doveze v pořádku do cíle. Tato auta tak nebudete muset vlastnit, řešit napájení a podobně, ale prostě ho jen využijete na danou vzdálenost. Naštěstí nebo bohužel je tato představa zatím opravdu velice vzdálená a její zapojení mezi divoké klasické řidiče bude ještě možná pár desítek let trvat.
Volkswagen T1 jako elektromobil