Eliška Junková: Křehká závodnice s velkým srdcem

Eliška Junková je považována za nejlepší závodnici vůbec. Byla první ženou, která vyhrála mezinárodní automobilový závod a spolu se svým manželem Čeňkem Junkem tvořila nejrychlejší pár světa. Jejich osudovou lásku a vášeň pro rychlost však přerušila tragická nehoda 15. července 1928.

Eliška se narodila jako Alžběta Pospíšilová 16. listopadu 1900 v Olomouci. Její otec byl zámečnický mistr, který jí vyprávěl příběhy o cestování po světě. Eliška toužila po dobrodružství a plánovala prozkoumat exotické země. Pracovala jako korespondentka Československé národní banky v Olomoucké pobočce, kde se seznámila s Vincentem Junkem, známým též jako Čeněk.

Čeňek byl nadšeným automobilistou a nabídl Elišce, aby se přestěhovala do jeho nové pobočky v Praze. Eliška však měla jiné plány a odjela do Francie, kde si našla práci v zahradnictví v Antibes. Chtěla cestovat do Indie a na Srí Lanku přes Španělsko a Gibraltar, ale její snahy byly marné, protože nemohla získat víza jako občanka nově vzniklého státu – Československa.

Eliška si uvědomila, že její místo je po boku Čeňka, když ten tvrdě pracoval na přípravě aut pro závody. Vrátila se do Prahy, aby byla přítomna při jeho prvním startu v závodě do vrchu Zbraslav – Jíloviště. Dne 24. června 1922 se konala jejich svatba. Tehdy došlo i k přejmenování Alžběty na Elišku, protože v zahraničí je Elisabeth překládáno jako Eliška.

Několik měsíců poté, na autosalonu v Paříži, se novomanželé setkali s Ettorem Bugattim a přemluvili ho, aby jim prodal jeden ze svých prvních vozů s dvoulitrovým osmiválcem. S Junkovými se Bugatti znovu setkal v roce 1923, kdy mu přivezli vůz, aby ho nechali upravit.

„Jela jsem s vozem Bugatti sama a ztratila jsem se mezi tulipánovými poli,“ zaznamenala Junková ve svých vzpomínkách. „Auto mi zhaslo, a tak jsem poprosila kluka na kole, jestli by mi s osmiválcem nepomohl. Souhlasil, i když zpočátku byl nedůvěřivý. Později jsme se setkali u Bugattiho během oběda. Byl to jeho čtrnáctiletý syn. Tím začalo naše velké a upřímné přátelství s tímto patronem.“

Junek si u Bugattiho objednal další auto a Eliška s ním jezdila jako spolujezdec. Eliška milovala závodění a jezdila s ním každý den za každého počasí. Šlo jí to tak dobře, že jí Junek dovolil jet samotnou autem z Prahy do továrny v Molsheimu.

Eliška se brzy stala úspěšnou závodnicí, která dokázala porazit i mužskou konkurenci.

Mezi její největší úspěchy patří:
1. místo v závodě do vrchu Zbraslav – Jíloviště (roku 1926)
2. místo v závod do vrchu Klaussenpass (1926)
1. místo ve Velké ceně Německa na Nürburgringu v třídě do 2,0 l (1927)
1. místo v závod Coupé des Dames (1927)
1. místo ve velké dánské ceně Montlhéry (1927)
5. místo v závodu Targa – Florio (1928)

Eliška byla známá svou elegancí, odvahou a šarmem. Byla obdivována a respektována jak diváky, tak soupeři. Její kariéra však skončila tragicky, když její manžel Čeněk havaroval na Sicílii během závodu Targa – Florio. Eliška byla v té době na prvním místě, ale když se dozvěděla o nehodě, okamžitě zastavila a odjela za ním. Čeněk zemřel na místě a Eliška se nikdy nevzpamatovala z této ztráty.

Eliška Junková byla křehká závodnice s velkým srdcem, která dokázala dosáhnout neuvěřitelných výkonů za volantem. Její jméno je navždy zapsáno v historii automobilového sportu.