Tentokrát bude řeč o závodníkovi, jenž pochází z motoristické rodiny, a tak jeho budoucnost nemohla být jiná.
Emerson Fittipaldi se narodil 12. prosince 1946 v brazilském São Paulo a stal se stejně jako ostatní členové jeho rodiny, automobilovým závodníkem. Mezi jeho nejprestižnější úspěchy patří titul mistra světa v roce 1972 a 1974. Kromě toho se může pochlubit i dvojitým vítězstvím v sérii CART nebo i výhrou v závodě Indianapolis 500.
Jak již bylo zmíněno v úvodu, Emerson pocházel z rodiny, která měla motosport v krvi. Jeho otec Wilson Fittipaldi st. Byl závodník, jenž se během 60. let v Brazílii stal propagátorem motosportu. Stejně tak na tom byla i jeho matka, která též byla závodnicí. A to samé i Emersonův starší bratr Wilson, který v roce 1966 vyrazil na zkušenou do Evropy.
Díky bratrovým úspěchům a penězům, které mu to vyneslo, ho Emerson vyrazil do Evropy následovat. Emerson byl díky bratrovým úspěchům přijat docela dobře. Svoje renomé si i tak dokázal vydobýt vlastním přičiněním, díky čemuž získal místo u Jima Russella, u jeho týmu F3.
Změna přišla v roce 1970 kdy se v Nizozemí stala tragédie. Při závodu F1 v Zandvoortu vylétl z trati Brit Piers Courage a během této nehody zahynul. Majitel týmu Frank Williems se tak musel poohlédnout po jiném pilotovi. Do oka mu padl mladý Emerson. Ten se však nejdřív před úpisem šel poradit za šéfem týmu Lotus – Colinem Chapmanem. Ten po nováčkovi okamžitě sáhnul. Hned ve druhém závodě v nejprestižnější kategorii se mu zadařilo dojet na čtvrtém místě.
Během roku 1971 tým Lotus experimentoval s turbínovým vozem, kvůli čemuž nebyl využit plný potencionál týmu. Vše se, ale zlomilo o rok později. Emersonovi se podařilo vyhrát pět závodů a bez obtíží porazil už dvojnásobného mistra světa Jackie Sterwarta. Dalším rokem se bohužel dařilo méně a k obhajobě titulu nedošlo. Tým usnul na vavřínech, byl přijat nový, ambiciózní Švéd Ronnie Peterson a aby toho nebylo málo, zhoršili se vztah mezi Emersonem a Chapmanem. To zapříčinilo jeho odchod ke konkurenčnímu týmu – McLarenu, kde Fittipaldi podepsal smlouvu na tři roky.
V roce 1974 nastal mnohem náročnější souboj, než kdykoli předtím. Emerson se dostal do střetu s Clayem Regazzonim, závodníkem stáje Ferrari. O vítězství se rozhodlo až v posledním závodě, kde Emerson zvítězil o tři body. Následující rok, tedy 1975 se ale nakonec stejně prosadilo Ferrari. Zvítězil Niki Lauda s rozdílem celé třídy.
Následující rok došlo poměrně zvučné události. Emerson se smluvně vyvlékl McLarenu a přestoupil po domluvě se svým bratrem k brazilské stáji Copersucar – Fittipaldi. Tím bohužel skončily všechny úspěchy v závodech F1, jelikož tento tým nedokázali dovést na vrchol. Během pěti let v působení se pouze dvakrát dostal na stupně vítězů, a to na jedno druhé a jedno třetí místo. V roce 1980 opustil dráhu závodníka a pouze vedl upadající tým do svého konce. Aby toho nebylo málo, jeho manželka z důvodu utopených peněz v týmu, podala žádost o rozvod.
Později se začalo šuškat o tom, že by se Emerson Fittipaldi mohl v roce 1984 vrátit k F1. To se však nestalo a Emerson skončil v americkém seriálu IndyCars. Zde dosáhl velkého vítězství v závodu 500 mil Indianapolis (a to v roce 1989 a ještě jednou 1993). Vše bohužel však nebylo růžové. Během těchto let měl těžkou havárii na okruhu v Michiganu. Tím defacto jeho kariéra závodníka skončila. Nebylo to bohužel vše. O rok později se se svým soukromým letadlem, ve kterém byl i jeho syn, zřítili v bažinatém kraji, kde museli dlouho čekat na záchranu. Tento incident si vyložil jako znamení, a všechny myšlenky na návrat zavrhnul.
V roce 2001 byl Emerson Fittipaldi uveden do americké motoristické síně slávy. Roku 2003 proběhl návrat k americkému seriálu Champcars, kde byl jako vlastník týmu a o tři roky později proběhl ještě jeden přesun a to do seriálu A1 GP, kde vedl brazilský národní tým.
Generace BMW