Dětský a často i dospělácký sen každého chlapa. Výraz dobrého postavení, ale především čistokrevná závodní vášeň. Dá se říci, že každý model této automobilky je závodní, každý model je sporťák. To je filozofie možná nejslavnější a jedné z nejuznávanějších sportovních automobilek současnosti. Řeč je samozřejmě o italském Ferrari.
Enzo Ferrari měl od malička v sobě závodního ducha. Dokončil pouze základní vzdělání. Jeho bratr Dino provozoval dílnu ve které pracoval Enzo i jejich otec. Za války však jak Enzův otec, tak bratr zemřeli při chřipkové epidemii. Enzo nad chřipkou vyhrál, ale táhnout dílnu dál se sám neodvážil.
Závodní jezdec
Místo toho se stal testovacím řidičem v Miláně ve společnosti C.M.N. (Costruzioni Meccaniche Nazionali). V roce 1919 jel teprve první závod, aby se však o rok později stal závodním jezdcem továrního týmu Alfy Romeo. Roku 1929 založil Enzo vlastní závodní tým Scuderia Ferrari. Po třech letech, po narození svého prvního syna Alfreda, se závoděním přestal. Nechtěl se dál vystavovat riziku.
Ze závodníka konstruktérem
Dál se Enzův život ubíral směrem, díky kterému ho známe dnes nejvíce. Nastoupil do vývojového oddělení Alfy Romeo. Postupem času však v tomto rozpoložení Enzo Ferrari nebyl spokojený. V roce 1937 tedy nejdřív rozpustil svou “stáj” Ferrari a o dva roky později opustil i samotnou Alfu Romeo.
Druhá světová válka
Za války se továrna přesunula do Maranella a vznikla zde společnost Auto Avio Costruzioni Ferrari, která pomáhala vyrábět stroje a díly leteckého průmyslu. V mezičase potají zkonstruovala i první prototypy automobilu Tipo 815. Ten však na prvním závodě v roce 1940 medaile nepřinesl. V roce 1944 byla továrna vybombardována. Postupně se ale díky rekonstrukci probudila zase k životu i s novými výrobními linkami pro silniční vozy.
Takřka po válce, v roce 1947, Enzo obnovil svůj závodní tým Scuderia. Automobilka vyvinula nový závodní model 125S a jméno Ferrari začalo konečně získávat svůj náležitý lesk. V roce 1949 také s vozem 166MM vyhrálo poprvé francouzský závod 24h Le Mans.
Formule 1
V roce 1950 se Ferrari přihlásilo do Formule 1. V roce 1951 již vyhrálo svůj první závod a následující rok vybojovala stáj Ferrari vítězství celého šampionátu.
Dino
V roce 1956 zemřel Enzův prvorozený syn Alfredo, zvaný Dino. Pro Enza to byla obrovská ztráta. Několik následujících modelů neslo jeho druhé jméno. Byly to například modely Dino 206, nebo Dino 246 GT a GTS.
Le Mans 66
Legendární událostí pak je neúspěšný prodej firmy americkému Fordu, kdy v roce 1963 chtěl samotný Henry Ford II pozvednout prodej svých automobilů výhrou v závodech 24h Le Mans. Jelikož ve smlouvě si Ford chtěl nechat práva na rozhodování v závodní divizi, Enzo na tuto smlouvu nepřistoupil. Henryho Forda urazil a později prodal společnost Fiatu s tím, že Enzo zůstane v čele Ferrari i svého závodního týmu. Zástupci Fordu se tedy vydali vlastní cestou a společně s bývalým vítězem 24h Le Mans Carollem Shelbym a jeho konstrukčním týmem vytvořili závodní eso Ford GT40, které se umístilo hned na prvních třech místech závodu 24h Le Mans 1966. Tehdy zákeřným pokynem z vedení Fordu nevyhrál nejlepší jezdec Ken Miles. O tomto příběhu doporučuji shlédnout film Le Mans 66. Žádné z vozů Ferrari v závodě kvůli poruchám nedojelo.
Následující doba
Ve zbytku své historie se Ferrari pravidelně objevovalo na stupních vítězů nejrůznějších závodů, zaměstnávalo nejlegendárnější jezdce v čele se jmény jako Alain Prost, Niki Lauda, Gerhart Berger, Jean Alesi, Rubens Barrichello, Felipe Massa, Kimi Räikkönen, Fernando Alonso, Sebastian Vettel a samozřejmě Michael Schumacher, konstruovalo silniční supersporty a ve vztahu k tradici vydávalo jeden špičkový exemplář za druhým. To automobilce vydrželo dodnes a nevypadá to, že by se na tom mělo něco měnit. Enzo Ferrari tento svět opustil v roce 1988, ale jeho legenda a odkaz žije dodnes společně s prestižní značkou a jedním z nejúspěšnějších závodních týmů všech dob.
Škoda Felicia