Přežil svoji smrt, stal se jedním z nejslavnějších závodníků Formule 1. Řeč nemůže být o nikom jiném, než legendárním závodníkovi Niky Laudovi.
Narodil se 22. 2. 1949 a slávu mu přinesla, krom sportovních úspěchů především fatální nehoda na Nürburgringu v roce 1976. V jeho 27 letech. Niki tak odmítl pozvánku do tzv. klubu 27, tedy klubu slavných lidí, zejména hudebníků, kteří v tomto věku opustili tento svět. Rok po jeho prvním světovém triumfu ve Formuli 1, se při své obhajobě v jednom ze závodů octl na této trati. Závodit ten den nechtěl, ale ostatní závodníci jeho obavy neopětovali a tak pokud chtěl pomýšlet na obhajobu titulu, závodu se účastnit musel.
Do závodu dával tradičně všechno, a tak se jeho obava na nebezpečně kluzkém povrchu naplnila před Bergwerkem, tedy jedním z úseků této trati. V rychlosti okolo 250 km/h se jeho vůz vymkl kontrole, stočil se doprava, prorazil drátěné pletivo, odkud se odrazil zpět do trati, při čemž Niki ztratil z hlavy svou přilbu. Po několika nárazech od dalších monopostů vůz začal kvůli proražené palivové nádrži hořet a při teplotách až 900° C se octl Niki Lauda doslova v pekle. Kolegům na trati se naštěstí povedlo Laudu z této pece vysvobodit a jeho život tak byl zachráněn.
Lauda byl hned poté vrtulníkem převezen do nemocnice v Koblenci, po převozu do nemocnice upadlo v bezvědomí. Jeho plíce utrpěly vlivem vdechovaného kouře brutální poškození, nechyběly samozřejmě silné popáleniny. Když mu kněz přišel dát poslední pomazání, Lauda vnímal a ačkoli nemohl protestovat, uvnitř se svým odchodem na onen svět tvrdě nesouhlasil.
Již po 6 týdnech se nakonec octl znovu na trati. Již po měsíci, když se objevil na zkušebním okruhu, vypadal prý doslova „jako duch“. Ztratil okolo 10 kg hmotnosti, neměl vlasy, nedokázal zavírat oči, měl viditelně strašné popáleniny… Toto zjevení nasedlo bez dalšího ostychu do vozu a začalo trénovat na Velkou cenu Itálie. První kolo bylo opatrné, do druhého si však „zmenšený“ Niki Lauda nechal upravit bezpečnostní pásy a ve druhém kole se již přiblížil rekordu trati.
V závodu v Monze skončil čtvrtý. Účastníci vypráví, jak neuvěřitelně 40 dní po své tragické nehodě, kdy v podstatě vstal z mrtvých, dojel přes mnohočetná zranění čtvrtý!? Helmu si nasazoval s obrovským sebezapřením a když dojel do cíle, stékala mu skrze ní krev. Mnoho kolegů tento čin hraničící s šílenstvím obdivovalo. Vlastní bezpečnost a pragmatičnost však byly stejně jako odvaha a odhodlání v rejstříku vlastností Niki Laudy. V tomto roce, 1976, byl schopen titul obhájit, avšak v posledním závodě konstatoval, že je jeho život cennější, než titul a nenastoupil na posledním deštivém okruhu v Japonsku. Celkové hodnocení sezony tak vyhrál James Hunt o jediný bod.
Titul si nicméně odnesl v následujícím roce 1977 a poté ukončil kariéru. V roce 1982 se ale do Formule 1 vrátil a v roce 1984 slavil svůj třetí titul mistra světa. Po definitivním konci kariéry v následujícím roce, 1985, se Lauda začal věnovat létání a do konce svého života úspěšně rozjel tři letecké společnosti. Následky tragické nehody Laudu pronásledovaly celý život, v pozdějším věku kvůli tomu prodělal transplantaci plic i obou ledvin. Nakonec však podlehl selhání nových plic, údajně následkem nachlazení, 20. května 2019, kdy se jeho příběh uzavřel. Niki Lauda je dodnes symbolem obrovské vůle a charakteru. Jeho památku pak perfektně zpracovali filmaři v roce 2013 ve filmu „Rivalové“.
BMW koupilo Alpinu